Historie

   Kanáři patří nejen v našich zeměpisných šířkách k jednomu z nejoblíbenějších druhů ptáků chovaných v domácnostech. K jejich oblibě přispívají především pestré barvy a skutečně krásný zpěv. Do Evropy se kanáři dostali díky cestám Španělů z Kanárských ostrovů asi v 15. století. Divocí kanáři ( serinus canaria canaria ) však byli původně zbarveni zeleně a žlutě, měli tmavé žíhání. Teprve po zásazích chovatelů se začali kanáři objevovat v různých barevných variantách. Dnes se tedy můžeme setkat nejen s kanáry žlutými, ale vídáme spousty dalších barevných typů – červené, hnědé, bílé, oranžovočervené… Obvykle kanáry dělíme na tyto tři skupiny: zpěvní kanáři, barevní kanáři a postavoví kanáři.
  O barevném opeření kanárů jsem se zmínil výše, pojďme tedy krátce ke kanárům zpěvným. Při jejich chovu se stává hlavním cílem kvalitní zpěv. Ve volné přírodě slouží samečkovi zpěv k přivábení samičky. I v zajetí se kanáři naučí zpívat, ale zpěv oceňovaný na soutěžích je otázkou dlouhodobého trénování.
  Na závěr ke kanárům postavovým. Jejich dominantním znakem je často velmi zvláštní vzhled. V této skupině tedy najdeme kanáry chocholaté, kadeřavé, se zvláštním držením těla apod.
  Za zmínku stojí skutečnot, že v německém pohoří Harc, kde se obyvatelstvo živilo především hornictvím, patřili kanáři k výbavě každého horníka. Při práci v dole upozorňovali svým chováním na nebezpečí hrozící vlivem koncentrace důlních plynů. Chov kanárů tedy představoval v této oblasti také zdroj obživy, neboť na podzim navštěvovali Harc mnozí obchodníci vykupující statisíce kanárů. Odtud také pochází tzv. harcský kanár – typ kanára vyznačující se dutě znějícím, hlubokým zpěvem.

Žádné komentáře:

Okomentovat